Pokojíček, ze kterého zrak přecházel!

Na podzim jsme si to vyrazili zase trochu víc na sever, než je naším zvykem... Tentokrát jsme si pronajali krásnou roubenou, stylovou chaloupku v Českém Ráji. Na fotkách se nám chaloupka moc líbila, krásná udržovaná zahrada s dětským pískovištěm, krbem a houpačkou, to bude skutečně ráj, malá bude mít vyžití a po večerech budeme grilovat nebo píct buřty a pozorovat krásnou jasnou oblohu plnou hvězdiček a přes den budeme cestovat.... No nezní to jako ideálně strávený čas s rodinou na dokonalé dovolené? Hm, jenže realita byla jiná...

...Už mi mělo být divný, že ohledně pronájmu objektu komunikuji s nějakou známou majitelů, protože ti prý na to nemají čas, jelikož jsou časově vytíženi. Když jsme konečně dorazili na místo, zarazila nás na zahradě před domem vysoká tráva, ve které by se dalo hrát na schovávanou, ale tak co, třeba to ještě pan domácí poseče - haha. Paní majitelka, které jsem předávala doplatek, měla dosti zmatek v penězích, říkala nám uplně jiné částky, než jsme platili zálohu, chtěla po nás jiné peníze, než které nám byli sděleny při rezervaci. 

Konečně majitelé odjeli a my se mohli vybalit...V tu chvíli začala tak strašná bouřka (asi nás to mělo varovat), že okenice lítali, a tak jsme spěchali všechna okna zavřít. Jen co jsme zavřeli okna v ložnici, začal se všude linout smrad zatuchliny (no bezva), tak snad bude v noci ještě teplo, že budeme moct nechat ventilačky. Jdu to takhle povlíkat postele a když odhrnu madraci, chce se mi zvracet - chuchvalce psích chlupů smíchaných s nánosy prachu které se tam navrstvily tak od druhé světové války. Venku se právě prohnala druhá bouřka (varování číslo dvě). Jdeme si tedy sednout do obývací místnosti spojené s kuchyňkou a Rozárka si to vesele běhá po chalupě a šup a už sedí u televize. Koukám na ní a je celá od chlupů, mrknu blíže na gauč a málem mě šmejkne, celý gauč je plný psích chlupů a smrdí, jak kdyby se na něm vyválela smečka línajících psů, kteří se vyváleli někde v kalužině a o podlaze nemluvě (to ta bába nemohla ani vytřít?). Venku stále prší.. Co teď? No nic, Rozárku půjdu umýt - jako nikdy jsem si sebou na žádnou dovolenou nebrala uklízecí prostředky, ale tentokrát jsem si je vzala a tak jsem šla vydrhnout černou vanu, která tu musí být v původním stavu po původních majitelích a najednou koukám a pod bojlerem kouká ze zdi kus drátu a na něj si vesele kape voda z bojleru - no ty vole, tak tohle ne, došla jsem si pro brýle a pustila jsem se na další průzkum koupelny - špína, plíseň, pavouci a brouci... Tak tady se teda mýt nebudeme...Rozárka pomalu usínala, takže jsme ji zabalili do županu s kapucí, do dek, co máme v autě pro strýčka příhodu a uložili jsme ji do postele (naštěstí do našeho ložního povlečení) a ulehli k ní. Pokoj s hnilobným smradem vypadal v šeru dost strašidelně, staré obří dřevěné skříně, nad postelí mega velký svatý obraz, který jsme museli sundat, všude kříže po zdech a zvláštní šramocení co vycházelo asi ze skříně...Vydrželi jsme ani ne hodinu a šli jsme si sednout do obývací místnosti a přemýšleli co dál - v takovým bordelu s malým dítětem nemůžeme být...A hořce jsme litovali, že venku prší a nemůžeme jít spát pod širák....

Ráno jsem volala majitelům, že v tak zanedbaném prostředí nehodláme být. Ti přijeli dosti naštvaný, cože se nám nelíbí a když jsem paní řekla, že jak si můžou za takový prachy dovolit pronajmout tak zanedbaný objekt, tak se na mě utrhla, že jsme moc nóbl, že asi nikde moc necestujeme, že ona před naším příjezdem celou chalupu uklidila - to jsem už měla sto chutí po paní hodit tu dlažební kostku, co byla na zápraží a šla jsem jí ukázat ten bordel co byl v postelích...A že teda jestli se nám tu nelíbí, že máme odjet ale peníze nám nevrátí a začala nám dávat na telefon tu známou, se kterou jsme řešili rezervaci po mejlech...No zhádali jsme se pěkně, ale nakonec nám vrátili skoro všechny peníze a ještě na nás křičeli, že ať se tam už nikdy neukazujeme, že nevíme co je to chalupářskej život (no špína a bordel a smrad určitě ne milá paní) , ať radši jezdíme do pětihvězdičkového hotelu... Naštěstí jsme byli nedaleko Dětenic, kam jezdíme k jedné starší paní, co pronajímá zahradní domečky a ta měla naštěstí volno a tak vše dobře dopadlo..