Za vínem do Svobodné spolkové republiky Kraví Hora

Kraví Horu nemají pouze v Brně, ale také v malebné vesničce Bořetice, která leží v krásné přírodě Jižní Moravy.

Přesný název Svobodná spolková republika Kraví Hora, je pouze recesistický název, jedná se o oblast vinných sklepů patřící k vesnici Bořetice.

Ještě než začne pravá letní sezona, kdy se všude na Jižní Moravě potulují vinaři nevinaři, rozhodly jsme se s kamarádkami navštívit nějaký ten moravský vinný sklep. Na internetu jsme se dočetly o recesisticky založené Svobodné spolkové republice Kraví Hora, našly si náhodný penzion a zamluvily si ubytování včetně řízené degustace.

Jako správné výletnice jsme vyrazily vlakem, spoje z Jihlavy nám parádně navazovaly a tak jsme se za nedlouho ocitly v Bořeticích. Místních lidí jsme se poptaly, kde naše ubytování hledat a jak to tak u moraváků bývá, velice ochotný pán nás tam zavezl.

Připadalo nám celkem úsměvné uprostřed Jižní Moravy překračovat "státní hranici". Od toho dobrého člověka jsme se dozvěděly, že zde mají svou vládu, svého prezidenta a při zakládání republiky byly vydávány pasy, poštovní známky a různé propagační letáky a že dokonce mají i svou měnu Kravihorec, která má hodnotu jednoho Eura, ale to spíš pro pobavení místních, turisté platí naší měnou - tedy korunami. Mimo jiné jsme zde objevily i Kravihorskou Zeď nářků.

Naše ubytování se nacházelo přímo nad vinným sklípkem. Pokojíčky mají vybeveny obyčejně - postele, stoleček, skříň a sociální zařízení společné na chodbě (takže nic pro náročnou klientelu).

Hned první večer jsme měly řízenou degustaci s občerstvením, Ivan - majitel, byl celkem dost veselá kopa a tak jsme si při degustaci užily spousty zábavy.

Druhý den ráno hned po snídani mezi vinicemi, jsme se vydaly na obhlídku terénu. Vyšly jsme kopec mezi vinicemi, kde byla dřevěná rozhledna, ze které byl skvělý výhled na celou oblast Modrých Hor, plných zelenajících se vinic. U této rozhledny bylo na výběr ze dvou turistických tras, my se vydaly stezkou Bořetice - Kobylí, kde se zrovna ten den konaly Krojované hody. I když cesta vedla víceméně vinicemi, loukami a lesem, bylo vše perfektně značené. V Kobylí jsme si došly na oběd do místní hospůdky, kde cena byla větší než porce, takže jsme odcházely nespokojené a jelikož jsme ušly ve velkých vedrech přes 10 Km, rozhodly jsme se vrátit zpět k našemu penzionu vlakem, protože už byl čas připravit se na další večer se džbánkem vína při doprovodu Cimbálové muziky.