A nepojedem v pátek do Paříže?
To jsme si jeden lednový večer řekli, co kdybychom zítra vyrazili do Paříže? Nebude tam tolik turistů, jak když pojedeme v létě, a tak jsme si zařídili pojištění, vyměnili peníze, sbalili kreditky a spacáky a druhý den po práci jsme vyrazili směr Paříž... V Německu jsme se krapet ztratili, kolem Frankfurtu jsme špatně odbočili, a tak jsme si do kupy zajeli skoro 100 Km (na co používat navigaci, když se jede do Paříže skoro furt rovně ne??)
Do Paříže jsme přijeli, když byla ještě tma, a mě zajímalo, jak vypadá Moulin Rouge v noci. Do a hlavně z Moulin Rouge proudili víceméně skupinky podnapilých spoře oděných žen v závěsu několika mužů, i na mě (a to jsme byla sportovně oblečená) se nalepili dva chlapi, když jsem si chtěla dění okolo vyfotit a nechtěli pochopit, že s nimi nikam nepůjdu. Takže jsem vzala nohy na ramena a utíkala zpět do auta, prolítla jsem kaluží, protože zrovna před tím muselo pršet, takže jsem byla mokrá jak myš a v teniskách mi čvachtalo (naštěstí jsem měla sebou převlečení - jedu do Paříže ne?, tak přece tu nebudu chodit v "šusťákách).
Další naše zastávka byla u Vítězného oblouku a protože nám docházel benzín, chtěli jsme někde poblíž natankovat, do navigace jsme si nastavili, aby nás upozorňovala na benzínky, navigace stále cinkala, já už z toho byla na nervy, a benzínky nikde, když už jsme jeli kolem Vítězného oblouku po Champs Elysées po desáté (fakt, nekecám), začala jsem propadat ještě větší panice, až nás napadlo, jestli nebude benzína v podzemí, a taky že byla, další co pro nás bylo v té době "nové" - zaplatíte si prvně za kolik chcete tankovat a pak teprve to provedete - obsluha si o nás musela myslet, že jsme asi mimozemšťani, domluvit se s ní nikterak nedalo, dva roky francouzštiny ve škole mi byly tím pádem k ničemu, ale nakonec jsme to zvládli. Po úspěšném tankování, kdy se mi výrazně ulevilo, jsme se vydali hledat parkovací místo a hurá na Eiffelovku.
A protože jsme tentokrát vyrazili do Paříže na přelomu ledna a února, tak čekací fronty na Eiffelovku oproti letní sezoně, jsou skoro žádné (ono v létě, pokud nejste odrzlí, tak můžete čekat ve frontě třeba 4 hodiny nebo i víc), během 20ti minut jsme byli až v nejvyšším patře Eiffelovky a kochali se nádhernou Paříží.
Po prohlídce Eiffelovy věže jsme šli po břehu řeky Seiny kolem nádherných mostů až k Louvru. Od Louvru jsme pokračovali ke katedrále Notre- Dame, která stojí na ostorvě Cité (zajímavost - před vchodem do katedrály se nachází historický střed města, od něhož se oficiálně měří všechny vzdálenosti od Paříže). Všude, kam se hnete, se potulují dosti otravní černoši a snaží se vám vnutit malé i velké Eiffelovky a nebo se tváří jako hluchoněmý a chtějí po vás podpis - za ten však zaplatíte nějakým tím Eurem - a je občas dost obtížné se jich zbavit ...
A protože byl krásný lednový den, tak proč se plahočit zpět do Česka po dálnici? A tak jsme se rozhodli na zpáteční cestu jet po vesničkách a městečkách Francie, a zavítali jsme i do Champagně, se zajížďkou přes Belgii a Lucembursko - ale o tom až jindy...
Tohle byl asi nejšílenější hurá výlet, který jsem absolvovala. V zimě, bez ubytování, s kreditkou, spacákem, půlkou chleba a tvrdým sýrem a hlavně bez mapy, s navigací, která ne vždy fungovala tak jak má.
Více foto na: https://www.facebook.com/media/set/?set=oa.153501413398141&type=3