I rodiče můžou mít dovolenou

Rozi poprvé na prázdninách (rozumějte tomu, že byla pryč na víc jak jednu noc), tak proč toho nevyužít? Vyrazili jsme si sami dva pod stan do Jižních Čech... Za tu dobu co máme stan, jsme projeli už několik kempů, ale tenhle u rybníka Hetjtman byl prostě jedinečnej - nevím jestli to bylo tím, že jsem nemusela být ve střehu jestli Rozárka zrovna nejí písek nebo neokusuje šišky a měla jsem čas se víc dívat po okolí - každopádně nikde jinde, než v kempu Hejtman Jih jsem nepotkala tolik chlapů, co krkají jak prasata na veřejnosti a ještě i prdí na veřejnosti :D Jeden pán byl fakt unikát... To si to takhle večeříme, kolem stanu projde pán s dost velkým pupkem a vyloudí ze sebe krkanec, že by možná vyhrál mistrovství světa v krkání. Když se pán vracel (asi ze záchodu), vyloudil ze sebe zase krkanec jak kráva a za pár kroků si prdnul, že jsem si myslela, že se asi fakt posral... a takových chlapů, kteří se chovali naprosto bezprostředně (asi si spletli kemp s pralesem) jsme za víkend potkali v KEMPU fakt hodně :D A zážitků bylo víc... 

...Rozhodli jsme se jít po víc jak dvou letech na nějakou prohlídku zámku (hurááááá fakt mi to chybělo) - Třeboň byla jasná volba a protože jsme měli do začátku prohlídky času dost, zašli jsme si na něco dobrého do kavárny v zámeckém areálu...Venku bylo šílený dusno, a vedle nás si sedl starší pár - takový šmrncovní děda s korpulentní babi, které nateklé nohy přetékaly z bílých balerín a v košili, že by se za ní Dan Nekonečný určitě nestyděl...No a tahle babi byla navoněná sice příjemným parfémem, ale ta vůně byla strašně těžká, takže v tom pařáku co byl, tak to byl smrad jak kráva....Div jsem Fandu nepopotlačovala očima, aby do sebe to kafe hodil a jdem už na nádvoří zámku čekat na prohlídku, protože ještě chvílí ve společnosti této navoněné dámy, tak budu fakt zvracet.... A tak si to tak čekáme na prohlídku v dobré náladě a najednou ucítím již známou těžkou vůni - nééééé oni jdou s námi na prohlídku (už si plánuju, jak mě z toho rozbolí hlava a celou cestu domu mi bude zle, no to bude chjo, a tak hledám po kapsách, jestli nemám někde růžovou pilulku, že bych si jí dala jako prevenci - bohužel, jsem žádnou neměla...) Takže se celá prohlídka nesla v duchu "uteč před voňavou bábou" (horší bylo, když jsme se stejnou místností vraceli zpět)... Ona vůbec ta naše skupinka byla zvláštní, ač malá, ale byla zvláštní, třeba takového tatíka v sandálích a ponožkách až po stehna víc, než fakt poutavý výklad slečny průvodkyně, zajímal můj výstřih, nebo strejček, celý v zeleném, který si pořád chodil po své ose :D ale i tak po takové době na zámku to bylo super... 

...Další super zážitek byl ve Slavonicích - jasně neděle dvě hodiny odpoledne, všude narváno, takže kdo nám poradí kam na oběd - bingo! Strýček Google.. Hele Restaurace Stodola má hodnocení 4,1*, takže to bude určitě paráda... Když jsme byli pár kroků od restaurace, všimla jsem si, že naproti je hřbitov, a tak spíš v duchu sama pro sebe jsem si říkala, snad nebude v tý restauraci mrtvo hahaha ... ha..ha...ha.... Restaurace liduprázdná, pouze za barem (jestli se tomu dá tak říkat) stál vystrašený klučík (a sakra), ale naštěstí jsme slyšeli hlahol ze zahrádky, tak jsme šli tam, náhodou jsem tam potkala, známého, kterého jsem v Jihlavě nepotkala x let, tak aspoň jedno pozitivum...A tak si to tak sedíme, mladík sklízí se stolu (ne z našeho), mrkne po nás, mladík nese limonádu (ne nám), mladík přijímá další objednávku od "starých" hostů, mrk po nás. Vedle k dalšímu stolu si sednou dva páry důchodců cyklistů, supééér mladík si všímá nových hostů a tak jde prvně obsloužit ty cyklisty důchodce, co přišly tak 10 minut (ne-li víc) po nás a pak se konečně dosune k nám (hurááá, v mé hlavě troubí slavnostní fanfáry!), a znuděně se ptá,  co že si to dáme - tak na něj koukáme jak telata na nový vrata, protože nabídka jídel je s datumem ze včerejška ale kluk nám s klidem řekne, že to platí i dnes. Vsadíme na jistotu - dáme si řízek. Vedle důchodce cyklista se ptal, jestli je k řízku okurka nebo si má objednat nějaký salát či přílohu, mladík mu řekl, že je k tomu zeleninová obloha... Fanda už má dojedenou polívku a pití stále nikde, po dalších pěti minutách nám (ač prvně přijal objednávku od cyklistů důchodců) donesl pití jako prvním - řízlýho Birela vodou - ale máme žízeň, tak se dohadovat nebudem. Důchodci cyklisti dostanou jídlo, ale pití ještě nemají - mladík se omlouvá, rozbilo se to. Když nám donesou jídlo - fakt řízek jako sloní ucho, žádný tenký papír, super ochucený, do zlatava usmažený křupavý, tak mladíkovy odpouštím.. No ale kde je ta zeleninová obloha? No to je jedno, nejsem puntičkář, asi zrovna dneska nemají zeleninu.. Cestou na záchod si všimnu, že všichni, co sedíme na zahrádce se ládujeme řízkem - a hele! někdo dostal k řízku citron, někdo dostal k řízku zeleninovou oblohu, někdo dostal k řízku strouhanou okurku a my jsme nedostali nic - no ty vole, co tohle to je za systém, to je jak ve škole, když jedna úča známkovala podle ksichtu - tak tady se asi číšníkovi nelíbíme, že nám nedal nic - no můžem být rádi, že nám do talíře neplivnul - i když to vlastně s jistotou taky tvrdit nemůžu... Když vidím kluka, co si nejspíš nikdy, jako malý kluk, ani na číšníka nehrál a teď k té funkci přišel jak slepý k houslím, jak sklízí ze stolu dva talíře a dva páry příborů, mám chuť mu jít pomoct to odnést, protože mi ho už je fakt líto, jak mu to padá - no, volba tohohle druhu brigády asi nebyla šťastnou volbou, ale zase si cením, že chce pracovat a nefláká se, jako většina jeho vrstevníků, někde u vody v poledne s flaškou vodky a krabičkou cigaret a tak mu dnes již po několikáté, v duchu, odpouštím, tentokrát nemotornost.... Chceme platit, kluk přijde zablekotá cenu - ptám se a kde je účet? On se mi rozbil terminál, ale jestli chcete ukážu vám to v počítači, tak to už fakt padám pod stůl (jasný v pohodě, ale slušnost je říct, omlouvám se, nejde terminál, bude problém, když nedostanete účet? Ale ne, že nezabučí vůbec nic), protože v týhle restauraci naproti hřbitovu je rozbitý fakt všechno a to nemluvím o sprostě nadávajícím kuchaři, který měl okýnko ze svého království rovnou do zahrádky a jeho hlášky byly fakt výživný...

...A to se už vůbec nevyjadřuji k prodavačce v obchoďáku v Dačicích, která trpěla samomluvou... 

No nevím čím to je, jestli je to tím, že se tam víc chlastá, ale Morava je Morava...Asi si říkáte, kolik dní že jsme to byli pryč? Tak tohle se nám přihodilo za 24 hodin...