Pálava
A i když je Pálava součástí Jižní Moravy, věnuji ji a jejímu blízkému okolí zvláštní pozornost, protože se jedná o moje nejoblíbenější místo.
Pálavu jsem si oblíbila hned z několika důvodů - jako středoškoláci, vysokoškoláci jsme sem jezdili pod stan do kempu s partou kamarádů a pokaždé jsme si odváželi sousty zážitků - pravda, zážitky památkami a kulturou moc nevoní, ale jsou to časy na které ráda vzpomínám.
Tento krásný kraj mám ráda pro to, že mi chutná dobré víno a několikrát do roka navštěvuji tamní sklepy, abych si dovezla zásobičku domů a dalším důvodem jsou právě památky, kterých je zde nepřeberné množství. A v neposlední řadě je to opravdu kouzelná krajina, která voní tajemstvím v každé roční době.
Pálava nabízí mnoho možností co se výletění týče, jak pro kočárky, tak pro pěší turistiku nebo pro cyklisty.
My před narozením dětí jsme upřednostňovali pěší turistiku po památkách, toulali jsme se přírodou, navštěvovali vinné sklípky a prostě si jen tak povídali a nyní, když brázdíme Pálavu, vracíme se na naše oblíbená místa a ukazujeme dětem, jak krásně tu je.
Moje první setkání s Pálavou
O existenci Pálavy jsem věděla už dlouho, a upřímně řečeno, nikdy jsem nechápala, proč tam každý, koho znám, jezdí rok co rok na dovolenou, pro mě, s naprosto šíleným nadšením (to jsem ještě netušila, že budu do této skupiny nadšenců nebo možná šílenců patřit brzy také), vždyť jsem byla v Lednici s dědou a babičkou na výletě jako malá, a že by to ve mně zanechalo něco extra, tak to teda ne...
... To bylo takhle jedno letní odpoledne, když jsme seděli s partou kamarádů před hospůdkou a řešili jsme, že bychom mohli někam společně vyrazit. Kamarád přišel s tím nápadem, že bychom mohli jet do kempu na Pálavu. No proč ne, souhlasili všichni a za pár dní jsme už měli sbaleno a vyráželi jsme půjčeným devítimístným autem směr Pálava. Vzpomínám si, že jsme, tak jako všichni mladý, vezli auto plné různých flašek - od vína po tvrdej a naše první zastávka byla v supermarketu ve Znojmě, kde jsme ještě nějaké občerstvení dokoupili a pokračovali v cestě. Když jsme přijeli ke kempu Merkur, který leží u obce Pasohlávky, museli jsme si vystát celkem frontu, zaplatili jsme potřebné poplatky a nic nám nebránilo se ubytovat a hurá na obhlídku kempu. Kemp Merkur leží na Novomlýnských nádržích při dvou lagunách, ve kterých se dá koupat, a nabízí spousty kulturního vyžití - od vodních sportů, přes spousty hospůdek, restaurací, dětských hřišťátek, po letní kino.
Protože bylo horko, vyrazili jsme se koupat do malé laguny, vzpomínám, že to moc osvěžující nebylo, protože to léto bylo opravdu vedro a voda byla, jak se říká, jako kafe.
A aby se neřeklo, že jsme přijeli na Pálavu jenom pít a vegetit u vody, vyráželi jsme každý den na nějaký výlet. První výlet byl do Valtic do Valtického podzemí, což je labyrint sklepů a sklípků a k zámku, který mě uchvátil hned na první pohled a zůstalo tomu tak do dneška. Druhým výletním místem byl Mikulov, do kterého jsme jeli kolem Pálavských (někdy taky Pavlovských) vrchů. Mikulov má několik dominant, a proto, aby se to nepřehánělo s kulturou, vyrazili jsme jen Křížovou cestou na Svatý kopeček, který se tyčí nad Mikulovem a odkud je nádherný výhled na Mikulov a na velkou část Pálavy, proto doporučuji každému, kdo Mikulov navštíví, aby si dal tu námahu a na Svatý kopeček vyšlápl - stojí to za tu dřinu.
A i když jsme toho za těch pár dní moc neprocestovali, a viděli jen pár míst z Pálavy, okamžitě jsem si ji zamilovala i já a konečně pochopila, proč tolik lidí se sem každoročně rádo vrací - najednou jsem do této skupiny patřila i já.
Tak to bylo jen tak okrajově, jak jsem se poprvé setkala s Pálavou a od té doby sem jezdím rok co rok a ne jen v létě...
A nyní, když se řekne Pálava, vybaví se mi Pavlovské vrchy nad modravými Novomlýnskými nádržemi, na které dopadají paprsky letního slunce, na jejichž vrcholcích se nachází několik zřícenin hradů a které jsou olemovány zelenými vinohrady. Vybaví se mi pohostinný kraj plný milých lidí a dobrého vína...