Dobytčákem až do Amsterdamu
To jsem tak jednou dostala hrozně fajn nápad - POJEDEME NA POZNÁVACÍ ZÁJEZD DO HOLANDSKA - autobusem! A jak jsem si usmyslela, tak se stalo...
.... čekáme na D1 na benzině, že nás má vyzvednout autobus (soudě dle jednoho jediného absolvovaného poznávacího zájezdu do Francie, že to bude pohodlný autobus). Skoro s dvouhodinovým zpožděním konečně autobus přijel. Delegátka nám řekla čísla sedadel a už jsme si ti šinuli do útrob autobusu. Seděli jsme v předposlední řadě - na klimatizaci, a místa jsme měli tak, že se tam můj chlap vůbec nemohl vejít (když jsme jeli do Francie, měli jsme místa na nohy spousty, dokonce jsem tam měla pod sedadlem i cestovní tašku) a nemohli se tam vejít ani naše malé batůžky.
Jen co se autobus rozjel, začala klimatizace pod námi drnčet a z fukarů nad námi to začala strašně foukat a nešlo s tím nic dělat ani po zavření těch okýnek. Jen co procházela delegátka, tak jsme jí na to upozornili - ona nám s milým úsměvem pověděla, že je klimatizace bohužel rozbitá a takhle to bude celou naší výpravu - no super.. Drkotali jsme si to po slavné D1, kdy jsme zadky měly naklepaný už po pár kilometrech, klimatizace drnčela, fukar fukal a můj chlap se zaťatými zuby mlčel... Už u Humpolce (což je od Jihlavy jen pár kilometrů) jsem se mu omlouvala za tenhle blbej nápad vyrazit do Amstru autobusem a omlouvala jsem se mu celou cestu, vlastně se mu omlouvám ještě dnes a to jsou už 4 roky, co jsme se tohoto zájezdu zúčastnili...
Před Prahou už máme zkoprnělá těla, nohy mě mravenčí, začíná mi dunět hlava - ještě že jsem nezapomněla růžové štěstí (Ibalgin). V Praze nabereme poslední cestující, kteří se usadí na poslední pětku a vyrážíme na hranice. Vzadu na té pětce sedí dost korpulentní pán, takže jsou tam také namačkaní jako sardinky a pán dost vytočeně zahlásá "to je jak jet dobytčákem a ten by byl možná i pohodlnější" - no aspoň nějaké obveselení.
Paní před námi si chtějí udělat pohodlí, a tak si trochu sklopí sedačku, takže nám vlastně leží na kolenou - no vydržíme to chvíli a paní upozorníme, že už takhle tu máme málo místa - neochotně sedačku zase narovnají.
V noci, už dost promrzlí a nasraný, požádáme delegátku, aby požádala řidiče, aby přitopil - ta nám odpověděla, že v žádném případě, že oni ve předu sedí v tričkách a leje z nich, takže se topit rozhodně nebude... Bezva...
Po neuvěřitelně dlouhé noci jsme konečně dorazili do Keukenhofu - největšího květinového parku v Evropě. Po několika hodinách procházení se mezi tulipány a jinými květinami jsme se vrátili zpět k autobusu, že vyrazíme směr Amsterdam... Jenže... Autobus se rozbil.. A byl rozbitej hodně dlouho... Lidi byli celkem unavený a už taky dost vytočený... Po několika hodinách se autobus podařilo zprovoznit, aby byl schopen jet.. no jet... autobus si to chroptěl a taky dost smrděl, ale jel, sice jako slimák ale jel.. Jeli jsme asi po dálnici nebo co to bylo za komunikaci sotva 20 Km/h (Amsterdam je od Keukenhofu vzdálený asi 25 Km) a pak nás někdo naprášil, takže nás stavěli policajti... No bylo veselo..A ještě mělo být veselo...
...paní průvodkyně, která se tvářila, že je v Amsterdamu několikrát do měsíce, nám údajně domluvila komentovanou prohlídku lodí po místních kanálech - na určitou hodinu... Stojíme si to tak v řadě na loď, předběhne nás nějaká skupina...Paní průvodkyně nás žene, že stojíme ve špatné řadě, tak se celá naše skupina přesune jinam, pak zjistí, že jsme zase ve špatné řadě, že před tím jsme byli v té správné - jenže to už nás předběhly další dvě skupiny..Lidi jsou už fakt dost nasraný.. Nad přístavištěm, v kavárně, sedí Honza Čenský s nějakou mladou buchtou a zdraví nás...No aspoň trošku rozptýlení... Když už čekáme skoro dvě hodiny na loď, jsme krom nasrání i otráveni...
...na loď jsme se dostali po dvou a půl hodinách a ještě s nějakou asijskou skupinou, takže ze slibované komentované projížďky nebylo nic.. Jen jsme tupě zírali po stavbách a kanálech, kolem kterých jsme projížděli a nerozuměli jsme vůbec ničemu a nikomu...
... Jelikož zdržení v Keukenhofu, kdy byl autobus rozbitý a čekání na loď příliš dlouhé, bylo obrovské, paní průvodkyně vzala prohlídku Amstru doslova v poklusu - naštěstí naše šedesátičlenná skupinka byla dokonale sehraná, vždy na rohu, kde průvodkyně zahla, někdo čekal, abychom se neztratili - jenže...pak jsme dostali rozchod a někteří jedinci z toho byli div živí, protože se měli pohybovat po nočním Amsterdamu sami a někteří si prý nepamatovali cestu zpět k autobusu, jelikož ten nás vysypal někde jinde a pouze místo nástupu nám bylo ukázáno když jsme kolem něj projížděli (u obrovského hotelu Mövenpick), ale z které strany máme být - to už nám nikdo neřekl, a tak jsme se začali vsázet, kolik lidí tu zapomeneme (naštěstí jsme odjeli všichni).
Můžu vám říct, že po tomhle zážitku, kdy jsem absolvovala poznávací zájezd autobusem po druhé v životě, to bylo také naposled a už nikdy tak hloupý nápad nedostanu.